8.sraz Mercedes-Benz Classic Cars, Jedovnice, 23.-25.9.2005

Srazu se zůčastnilo celkem 79 vozů. Z toho dva návštěvníci přijeli jinými vozy než Mercedes-Benz a to BMW 525 a Škoda Rapid cabrio. Autokemp Olšovec v Jedovnicích tedy letos přivítal 77 vozů Mercedes-Benz.

Navštívilo nás celkem 12 typů vozidel v tomto zastoupení:

W123 17x
W126 17x
W124 16x
W201 9x
R129 3x
W210 2x
W140 2x
W116 2x
W114/115 3x
W108 2x
R107 2x
W163 1x

Některé vozy se zřejmě vyhnuly registraci a registračnímu popatku (ať už umýslně nebo ne) proto přesný počet proto není znám.

44 vozů mělo zážehový motor, 33 vznětový
31 vozů mělo motor o objemu 3,0 l a vyšší
6 návštěvníků bylo ze Slovenska
5 ze 79 registračních čísel převzala žena nebo dívka

Po dobu srazu se o jeho chod staralo 7 organizátorů, s přípravami se mohlo celkem jendat o 10 lidí

Reportáž:

SRAZ MERCEDESŮ – JEDOVNICE 2005

sepsal GEO - Jirka

Nedlouho po srazu Mercedesů v Mělníku, který se konal v červnu 2005, se někteří nedočkaví srazuchtiví jedinci začali pídit po termínu srazu v Jedovnicích. Na fóru internetových stránek http://www.mercedes-classic.cz se objevily různé aktivity, které měly tendence tuto záležitost poněkud postrčit vpřed. Všechny nakonec „uzemnil“ Šejk, který na stejném webu v jednom z fór naznačil, že termín určí on až bude čas a basta fidli. V prvních zářiových dnech se už na oněch internetových stránkách objevil termín a první informace o 8.srazu Mercedes Benz Classic Cars v Jedovnicích. Termín byl stanoven na víkend 23.- 25.září 2005. Během několika dní se začala na onom webu objevovat fóra, kde se mnozí domlouvali, kdo s kým kdy a kudy do Jedovnic pojede a utvoří kolonu. Jedna skupina si dala sraz na okraji Prahy u Průhonic s tím, že pojedou v koloně až do Jedovnic. Na toto reagoval v tom stejném ve fóru Chechta. Prý na tuhle skupinu počká kdesi před Brnem a nafilmuje ji. Hlavně prý, ať se tam sjede hodně aut, neboť prý nemá cenu k té dálnici jezdit kvůli natočení jedné minuty, ale tak minimálně tří minut. Že prý nechá kolonu přejet, bude jí natáčet, jak ho míjí, pak sám sedne do Mercedesu a předjede ji, přičemž ji bude stále natáčet. A nakonec ještě chtěl natočit příjezd do Jedovnic. Což o to, vymyšleno to měl hezky.

Jak se den začátku srazu v Jedovnicích blížil, pomalu jsem se začal domlouvat s kámošema, kdo se mnou do Jedovnic pojede. Původně jsme měli vyrazit se třemi Mercedesy, Petr Ch. a Standa z Davle, já bych se k nim přidal v Praze. Petr Ch. sice kvůli potřebě financí jinde prodal kupátkovou čínu W126 560, ale po Mercedesu se mu stýskalo, tak si prý pořídí jiný Mercedes, údajně snad piáno. Standa si před nedávnem pořídil červené piáno W123 220D v dobrém stavu a nepojízdný tmavý pullmann v docela žalostném stavu. Postupem času odpadl Petr Ch., který měl onen víkend služby a večer před odjezdem mi to odřekl i Standa, prý nemá dostatek financí. Zbyl jsem tedy se svým tmavě modrým piánem W123 240D sám. Začal jsem sledovat na internetu jednotlivá fóra, ke komu bych se cestou do Jedovnic přidal. Nakonec pro mě bylo nejvýhodnější přidat se ke koloně, která měla sraz na okraji Prahy u Průhonic. Sraz tam byl ve 14:45 a odjezd v 15:00. Dorazil jsem tam asi pět minut po 15.hodině, ale naštěstí jsem je ještě stihl. Byl tam Neny z Mělníku s kombíkem, Pípek z Litvínova, Radek s W124, několikero dalších pražských a mělnických mercedesářů, některé jsem znal od vidění z Mělníka, ale většinu ne. Jedno piáno kombi, jeden kabriolet, jedna stodevadesátka, jedna W124 a další W124 kombi, další už přesně nevím. A k tomu já s piánem. Tahle kolona asi deset minut po 15.hodině vyrazila. Čítala celkem devět Mercedesů.

Jelo se celkem svižně, z čehož jsem měl trochu obavu, neboť dieselové piáno do kopců až tak nezrychlí. Jel jsem jako poslední, což se mi po necelé stovce kilometrů vymstilo. Zbrzdily mě kamiony, které se začaly vzájemně při rychlosti 80 km/h předjíždět. Pak už jsem kolonu neměl na dohled. Říkal jsem si, že zkusím jet, co to dá, abych kolonu dohonil. Ale s kamiony byl tentýž problém každou chvíli. V některých úsecích dálnice jsem sice jel i 150 km/h, ale když Vás opět cestou z kopce zbrzdí dva kamiony, navíc když do kopců se piáno opravdu rozjíží dlouho, pak dohonit kolonu šlo těžko. Kolonu jsem nakonec spatřil stát u motorestu U devíti křížů, tak jsem se k nim zase přidal. Tady se ke mně dostala zpráva, že Chechta nakonec kolonu natáčet nebude, protože to podle něj přece nemá cenu natáčet devět Mercedesů. Něco na tom možná bude.

Po chvilce pauzy se jelo dál. Tentokráte už opravdu společně. Do Brna to bylo už kousek, od Brna pak na Blansko také. Potom se jelo po okrskách do Jedovnic. V Jedovnicích jsem kdysi byl na dovolené, ale nebyl jsem tam tenkrát autem, takže silnice jsem tam příliš neznal. Kolona nic méně jela svižně i po těchto okrskách, takže jsem ji několik kilometrů od Jedovnic ztratil z dohledu, neboť mezi mě a Nenyho se zařadilo cizí auto. Pak jsem uhnul tam, kde jsem měl jet rovně. Asi po šesti kilometrech se mi okolnosti nějak nezdály, tak jsem vyndal mapu a zjistil můj omyl. Tedy jsem se vrátil a pokračoval potom už přímo do Jedovnic. Dokonce i kemp jsem našel napoprvé.

U recepce kempu už byli všichni účastníci této kolony. Bylo mi řečeno, že se Neny vracel mě hledat, ale nenašel. No jo, když jsem byl šest kilometrů jinde. Důležité je, že jsem dojel a ne zas až tak za dlouho. Ubytoval jsem se společně s Pípkem, dostali jsme poslední dvoulůžkovou chatku. Prý je ze všech nejhezčí. Chvíli nám to trvalo, než jsme ji našli, byla však opravdu zajímavá. A pak už přímo na místo, kde se měly Mercedesy řadit. U vjezdu byl Šejk, který mi stejně jako všem ostatním dal list s informacemi a mapou na rallye a ještě malý model Mercedesu jako upomínkový dárek. Pak následovaly otázky typu, co je v mém piánu za motor, kolik má najeto a tak. Nakonec mi Šejk dal startovní číslo 21, zkásnul mě a už jsem jel piáno postavit do řady W123. Do té doby tam byly zatím jen tři piána, zacouval jsem vedle Palcova černého kupátka.

Bylo zhruba čtvrt na sedm, občas dorazil další Mercedes. Nedaleko bylo už napůl obležené ohniště a ještě kousek dál bouda se sudem piva a lima. Prozřetelně jsem si s sebou z domova vzal půllitr. Co se Mercedesů týče, tak v pátek mohlo suma sumárum dorazit tak osm pián, stejné množství W124 a čín, několik W201 a několik mercedesů třídy SL. Dohromady tam mohlo ten večer být něco kolem pětatřiceti Mercedesů. Uvidí se, kolik jich dorazí v sobotu.

Také v pátek dorazil André se svou bílou W115. Tohle auto jsme obhlédli s Pípkem a ještě s někým a konstatovali jsme, že na tom autě prostě není chyba. Postupně se všichni dorazivší účastníci začali zhlukovat do hloučků, klábosilo se, diskutovalo se nejen o Mercedesech, pilo se pivo, konec konců pily se i jiné nápoje, kdosi, myslím Dan, tam dokonce přivezl hodně litrů burčáku. Postupně se setmělo, někdo byl v putyce, někdo u ohně, jiný zase u pípy se sudem. Postupně někteří odcházeli už spát. Hodně lidí se těšilo na Forresta von Gablonz, jak se ukáže, ale asi byli zklamaní, Forrest byl v pohodě. Asi nejpopulárnější osobností večera byl Radek zes Plzně, měl docela dobré hlášky. Pak to už někteří „balili“ a šli spát. Asi v jednu hodinu jsem to „zabalil“ také, u ohně pak ještě dobrých patnáct lidí zůstalo.

V sobotu ráno jsme s Pípkem v naší zajímavé chatičce vstali relativně brzo, asi v osm hodin. Postupem času začalo na place Mercedesů přibývat lidí, k tomu začínaly přijíždět další Mercedesy a seřadiště se začalo zaplňovat. Během této doby již přítomní účastníci srazu hodně fotografovali, debatovali o různých závadách a způsobech, jak je odstranit. Zkušenější radili méně znalým. Hodně lidí se vzájemně seznámilo. Blížilo se poledne a počet Mercedesů se oproti večeru minimálně zdvojnásobil.

Pěkné byly dvě skoro stejné číny v kupátku, jedna tmavě modrá a druhá bílá, stály vedle sebe, W126 560 byla ta modrá, ta bílá, nevím. Ovšem i některé ostatní číny vypadaly hodně dobře. V řadě W126 stálo celkem 17 Mercedesů.

Pod řadou čín stála řada W201, tam stála i Pípkova stodevadesátka. V této řadě stálo celkem 9 aut. Pod W201 řadou stály W124. Těhlech aut tam celkem dorazilo 16. I tam byly hezké kousky. Taková raritka, přezdívaný Radek W123-240D tam měl pěknou zeleně metalýzovou W124 230E a vzdadu za kufrem u značek nechyběla pro něj typická skřípnutá ruka.

Pod řadou W124 byla piána alá W123. Pián nakonec dorazilo 17. Jedno bledě modré piáno s pardubickou značkou vypadalo pěkně. A ještě tam stála tři piána kombi a všechna tři vypadala opravdu dobře. I piána v kupátku se objevila ve dvou nebo třech kusech.

Před piánama stála řada W114/W115. Dohromady to byly tři auťáky. O Andrého bílém W115 jsem se už zmiňoval.

Nesmíme zapomínat na třídu SL a na kabria, tato auta byla oproti ostaním umístěna na vyvýšenině stranou vlevo. Nejspíš asi všechny upoutala slonovinově bílá W108, která byla opravdu eňo ňůňo, až bude probíhat hlasování o nejelegantnější vůz, pravděpodobně mu většina zúčastněných dá svůj hlas. Ovšem neméně zaujaly i kabriolety. V této vyvýšené části seřadiště bylo dohromady 11 Mercedesů.

Mezitím dorazili další účastníci, někteří byli ze Slovenska. Jeden z nich měl fixkově žluté piáno, které mělo tak čistý a nablýskaný motor, až Neny prohlásil, že by se z něj dalo jíst. Měl pravdu. Už se pomalu blížil čas odjezdu na spanilou jízdu. U vjezdu seřadiště se začaly Mercedesy řadit do kolony. Chvíli to trvalo, než se opravdu vyrazilo. Jelo se rychlostí do 50 km/h, ne vyšší. Kolona byla tvořena 77 vozy Mercedes-Benz. Většina aut rozsvítila světla, někdo jen mlhovky, mnozí troubili. Na jedné z křižovatek asistovali příslušníci policie a dávali mercedesácké koloně přednost, takže se neroztrhla. Na jiné křižovatce Chechta natáčel asi čtyřminutový šot ze spanilé jízdy, prý ho umístí na internet. Spanilá jízda skončila opět v Jedovnicích, ale na druhém břehu rybníka Olšovce než byl kemp. Mercedesy se tam seřadily. Pořadatelé srazu potom mluvili ke všem účastníkům. Vysvětleno bylo všechno ohledně rallye, která tam měla za necelou hodinu začít.

S Pípkem jsme měli čas, tak jsem zašli k blízké hospodě dát si něco k pití. Domluvili jsme se, že asi nemá cenu jet rallye každý sám, že výhodnější bude, pojedeme-li oba jedním Mercedesem, jeden bude řídit a druhý sledovat mapu, číst a navigovat. Za nedlouho jsme vyrazili s Pípkem na rallye. Ponejprv jsme jeli zaparkovat mé piáno na seřadiště do kempu a Pípkovou stodevadesátkou s dva a půl litrovým dieselovým motorem jsme od tamtud vyjeli směrem na Vilémovice. Samozřejmě, že jsme si nepřečetli napřed všechny otázky, byly totiž seřazeny napřeskáčku. Jeli jsme nejdřív přes Vilémovice rovnou k Macoše. Z tamního parkoviště jsme šli do její bezprostřední blízkosti. Tam se nás jedna holka, též účastnice srazu, zeptala, kde že máme ty papíry. My jsme jí s Pípkem řekli, že to všechno máme v hlavě. Její otázku jsme pochopili posléze. Odpozorovali jsme, že k Macoše se vztahovaly hned čtyři otázky a ne jedna. Tedy jsme si dali procházku zpět na parkoviště a zase zpátky k Macoše. První otázka byla, kde je sídlo CHKO Moravský kras? To jsme našli napsáno v informačním středisku, Blansko. Kolik stojí jízdenka lanovkou od Machochy k příchodové cestě k Punkevním jeskyním? To byla druhá otázka. To jsme si přečetli u lanovky, 60 kč. Další otázka se týkala hloubky propasti Machocha. Přímo u ní stála naučná tabule, kde všechny tyto údaje byly uvedeny. Je to 138 metrů. Odpověď na další otázku jsem znal, krápník, který roste zdola nahoru je stalaktit, nikoliv stalagmit nebo stalagnát. Jedna otázka se dotazovala, kolikátým srazem Mercedes Classic je ten nynější v Jedovnicích 2005. Potom jsme si s Pípkem všimli, že jsou ty otázky napřeskáčku, tak jsme museli zpátky do Vilémovic. Prý, kdo tam prodává med. Co si budeme vyprávět, odpověď na tuto otázku nam poradil jeden místní pán. Nebyla to ani ta paní, ani Šejk, kdo ten med tam prodává. Pak už jsme mohli dál pokračovat opět kolem odbočky k Macoše dál na Ostrov u Macochy. V jedné serpentýně jsme viděli zaparkován jeden Mercedes. Říkali jsme si, že to není samo sebou. Nemýlili jsme se, o kousek dále nás někdo filmoval s kamerou. Pak už jsme se blížili k Ostrovu u Macochy, ten jsme projeli a potom do kopce a dorazili jsme k jeskyni Balcárka. U jejího vchodu stála socha skřítka, který ji strážil, jeho jména se týkala další otázka. Jmenuje se Krápník. Trať dále vedla nahoru a odbočkou doprava směrem na Holštejn. Po chvíli zase doprava na Lipovec. Další otázka se týkala vysílače Kojálu, kolika lany je prý uchycen. Problém byl, že jsme netušili, kde ten Kojál je. Pak jsem ho objevil na mé mapě a pokračovali jsme na Lipovec a pak dál na Krásensko. V tomhle úseku jsme ho uviděli a oba nezávisle jsme došli k výsledku, že těch lan bude 22. Potom následovala objížďka právě přes Krásensko na Podomí, pak postře vpravo na Senetářov. Tam už to bylo kousek do Kotvrdovic. Míjeli jsme jeden autobazar. U něj jsme zastavili, neboť i jeho týkala jedna z otázek. Kolik že Mercedesů tam je. Ani jeden tam nebyl. Už ve zmíněných Kotvrdovicích byla MB hlídka. Dali nám do ruky součástku a ptali se nás, co to je. Já jsem nevěděl, Pípek taky ne, tak jsme se dali podat. Byl to hydroštel. Potom následovala trochu dovednostní soutěž. Postavili židli na parkoviště a povídali, že máme Mercedesem zastavit co nejblíže čelem k té židli, aniž bychom se jí dotkli. Pípek zastavil 2 centimetry od židle a nedotkl se jí. Dali nám za to jeden bod.

Sotva dvacet metrů od stanoviště hlídky MB byla restaurace se zahrádkou. Šli jsme tam s Pípkem se najíst a jelikož to bylo ze zahrádky ke hlídce MB opravdu blízko, pozorovali jsme ostatní účastníky, jak postupně zkoušeli zastavit co nejblíže k židli. Jeden ze slovenských účastníků si na to vzal rozjezd, což nás s Pípkem zaujalo tak, že dokonce jsme si na to vstali, abychom to lépe ze zahrádky viděli. Nakonec se až tak nerojížděl a zastavil docela dobře. Současně s pozorováním jsme se s Pípkem snažili zodpovědět i technické otázky. Bylo jich asi dest a ne na všechny jsme znali odpověď. Tak jsme zavolali svým známým, kteří Mercerdesům rozumějí lépe, než my. Já jsem volal Petrovi Ch. do Davle a Pípek Janovi od Ústí nad Labem. Nějak jsme to dali dohromady. Nutno, říci, že naši známí se ne vždy shodli, tak jsme dali na „naší intuici“. Potom už jsme se vrátili do Jedovnic, u vjezdu jsme odevzdali papíry s odpověďmi a dávali jsme hlasy v hlasování o nejelegantnější vůz srazu. S Pípkem jsme si řekli, že hodně lidí dá hlas slonovinově bílé W108. Tak jsme dali oba hlasy Andému a jeho bílé W115, protože ta byla též ve vynikajícím stavu.

Zanedlouho asi v 19 hodin bylo vyhlášení výsledků. Soutěž o nejelegantnější vůz vyhrála podle očekávání slonovinově bílá W108, komu patřící Jirkovi z Brněnského kraje. Jako druhý skončil André z Prahy a jeho bílá W115, což jsme s Pípkem kvitovali. Jako třetí skončil Joe z Českých Budějovic se svým šedostříbrným kabrio R107. Pak byly vyhlašovány výsledky Rallye. S Pípkem jsme se nakonec neumístili, i když v technických otazkách jsme měli jenom dvě chyby a místopis jsme měli bez chyby. Někteří holt byli lepší. Nakonec Jedovnickou rallye 2005 vyhrál Wilhelm se svým W126 SEC. Druhý skončil Mario V8 se svým okrově žlutým kombi piánem W123 s motorem 230E a na třetím místě se umístil pan Pometlo ze Slovenska se stříbrnou W124 s dvou a půllitrovým dieselovým motorem.

Po vyhlášení výsledků byla opět volná zábava a část osazenstva se přesunula k ohništi, jiná část k pípě se sudem a další část do putyky. Někteří účastníci už začali sraz opouštět. Počet Mercedesů se začal snižovat. Postupně se začalo stmívat, oheň hořel stále více a více, neboť někoho napadlo do něj přilít trochu oleje. Pivo trochu pěnilo, tak jeho natočení trvalo poněkud déle. Čísi technohudba byla velice rychle nahrazena heavymetalovou hudbou, tuším kapelou Judas Priest. Tu a tam někteří zkoušeli na mokré trávě se svými Mercedesy psí kusy, dělali hodiny a tak podobně. Leč to bylo ve tmě, bylo to v pohodě. Nevím, v kolik uhasínal oheň, s Pípkem jsem to zabalili asi půl dvanacté. Vzali jsme k nám do naší zajímavé chatky na přespání Martina z Přerova. Martin chtěl totiž původně jet večer domů, ale s Pípkem jsme mu to trochu pivně znemožnili. Tak v Jedovnicích zůstal do rána.

Ráno v neděli, když už jsme vstali, na place bylo Mercedesů o poznání méně, než večer. Někteří zřejmě už časně ráno odjeli. Putyka byla otevřená až od desíti hodin, tak jsme s Pípkem jeli najíst se na pumpu v Lažánkách asi 4 kilometry od Jedovnic. Po návratu jsme šli v kempu k ohni. Tam se opět klábosilo a zhodnocovala se poslední noc. Potom jsme se přesunuli do oné putyky. Kolem poledního už jsme se chystali odjet také. S Nenym a Radkem zes Plzně jsme se domluvili, že pojedeme společně směrem na Prahu a tam se rozdělíme, neboť odtamtud už to má každý jiným směrem.

V jednu hodinu jsme se společně v pěti vydali směrem ku Praze. Neny se svým zeleným pianem kombi, Radek zes Plzně s okrově žlutým pianem 200D, Pípek s hnědou stodevadesátkou W201 250D , já s tmavě modrým piánem 240D a za mnou jel ještě někdo s tmavou čínou. Čína se od nás v Blansku oddělila a zabočila opačně, než na Brno, na rozloučenou zatroubila. Zbylí my čtyři jsme zanedlouho minuli Brno a Neny jedoucí jako první zabočil po pár kilometrech k jednomu motorestu, který je podle něj asi nejlepší na této trase. Tam jsme se najedli a asi za půl hodiny jsme se rozloučili, neboť pak už se budeme mít jenom na dohled. Dalniční ukazatel kousek před tímto motorestem měl na sobě údaj: Praha 199 km. Jeli jsme celkem pohromadě, Neny s Pípkem měli ohled na dieselová piána, takže jsme se netrhali. Radkovo piáno 200D však jelo jako ďas, občas naši kolonu vedl. Střídal se vpředu s Nenym. Kolonu uzavíral Pípek a já jsem jel před ním.

Někde u Jihlavy nás dohonilo a předhonilo několik jiných účastníků srazu, povětšinou kabriolety, zatroubením nás pozdravili a uháněli dál. My jsme si jeli svou jízdou. Někde už u Prahy jsem ztratil z dohledu Nenyho. Pípek se zachvíli zatroubením rozloučil a oddělil se také, oba točili na sever na Mělník a Pípek na Litvínov. Radka zes Plzně jsem tam viděl zastavovat, neznal jsem toho důvod, až o mnoho později jsem se dozvěděl proč. Praskl mu palivový filtr a ztrácel naftu. Onen filtr přes nějakou pumpařku nakonec sehnal a pak pokračoval dál po dálnici směrem na Plzeň. Nakonec jsme všichni dojeli domů ten den.

Fotografie z průběhu srazu:

Fotogalerii najdete zde

ODVOLÁNÍ:

Marketingová značka "Mercedes-Benz" je registrována společností DaimlerChrysler. Tyto stránky nejsou sponzorovány společností DaimlerChrysler Automotive Bohemia ani jinými jejími spolupracujícími subjekty v ČR ani jinde na světě. Slova "Mercedes Benz" jsou pouze použity k indentifikaci stránek a produktů, a neznamenají příbuzenství nebo souvislost s výrobcem, nebo prodejci této značky. Všechny ostatní označené obchodní značky a jména jsou majetkem jejich vlastníků a jsou použity pouze k identifikaci produktů, a neoznačují nějaké příbuzenství nebo spojitost mezi stránkami a majitelem obchodní značky. Tyto stránky jsou určené pouze k informaci pro MB Classic fanoušky. Informace pouze ukazují názory a informace individuálních osob, kteří nemají odpovědnost za použití těchto informací.