Nově vyvinutá generace nejvyšší třídy mezi vozy Mercedes Benz byla veřejně odhalena v září roku 1972. První oficiální S-klasse třída (interně označená jako W116) vedla k odstranění modelového typu W108/109 a zavedení nových modelů 280S, 280SE a 350SE. O půl roku později byla nová S-klasse nabízena se silnějším motorem o obsahu 4,5 L. Osmiválec do V který byl paralerně montován do typu W107 450SL a 450SLC. V tuto dobu, kdy byl představen model 450SE se také začala vyrábět prodloužená verze s označením 450SEL. Rozvor byl rozšířen o 100 mm, což umožňovalo zadním pasažérům více místa pro nohy. Tato prodloužená verze byla zezačátku k dostání pouze s tímto motorem. V listopadu 1973 byl představen model 350SEL, 280SEL až v květnu 1974.
Pozoruhodný technický krok vpřed u limuzín W116, bylo zavedení nového zavěšení přední nápravy se dvěma příčnými rameny, které poskytovaly mnohem více zlepšení při řízení vozu. Toto zavěšení přední nápravy bylo také poprvé použito v typu C111. S-klasse také reprezentovala nejmodernější technologii v pasivní bezpečnosti. Mnoho těchto bezpečnostních prvků bylo poprvé použito při konstrukci modelu 350SL. A z tohoto typu byly potom převedeny na limuzíny W116. To obsahovalo např. nádrž, která byla umístěna nad zadní nápravou (přemístěna z místa kde je rezervní kolo), hodně čalouněná palubní deska, čtyřramenný volant s polštářovou plochou, která maximálně zvyšovala tlumení nárazu. Průkopníkem této doby byla W116, která obsahovala nejvíce zlepšení, jako žádné jiné modely Mercedes. Nicméně byl vyvinut pevnější interiér pro pasažéry, který obsahoval vyztuženou konstrukci střechy, vyztužené byly také dveře a nosné sloupky střechy. Energii pohlcující přední a zadní nárazy, které byly odzkoušeny při "crash" testech.
V květnu 1975 byla představena verze 450SEL 6.9 jako nástupce legendy 300SEL 6.3. Vysoký výkon obsahu 6,9 l vyvinutý na bázi motoru 6,3. Jeho výkon je 286 PS. Teprve špičkový komfot přineslo hydropneumatické pérování se štelováním zátěže, které bylo poprvé použito v autobusech Mercedes-Benz. Další komfort byl již standart v tomto top modelu. Bylo to např. centrální zamykání, klimatizace, kůže, stěrače světel atd. Jako předchůdce i 450SEL 6.9 byl Mercedes, kterého bylo vyrobeno málo kusů. Za 4,5 roku tohoto modelu celkem 7380 ks, a to z důvodu jeho ceny, která převyšovala dvojnásobek "normální" limuzíny s motorem 350SE.
Mezi listopadem 1975 a únorem 1976 byl systém vstřikování u motorů 2.8, 3.5, 4.5 předělán kvůli přísnějším emisním limitům, které se stávaly standartem pro mnoho evropských zemí. Původní systém vstřikování D-Jetronic byl nahrazen novějším typem: Bosh K-Jetronic, které bylo stále mechanické. Motory byly také pozměněny. Komprese u motoru 2.8 a 3.5 byla pozměněna. U motoru 2.8 s karburátorem byl kompresní poměr také pozměněn a tím pádem se snížil výkon, ale to bylo za dva roky (v květnu 1978) vráceno na původní kompresi a výkon.
V květnu 1978, W116 byla rozšířena o další typy motorů. Nový model 300SD obdržel díky své spolehlivosti stejnou publicitu jako model 450SEL 6.9 před 4 roky. Úplně poprvé byl použit dieselový motor pro vysokou třídu jako je S-klasse. Rodina naftových motorů o obsahu 3,0 5-ti válec, byla dříve použita v modelech 240D 3.0 a 300D. S přidáním turbodmychadla motor dosahoval výkonu 115PS. O dieselech najdete více informací pod tímto článkem.
Nový trend inovací techniky do vozů W116 nebyl ještě u konce. Stalo se tak na podzim roku 1978 kdy byl předveden nový systém zajišťující nezablokování kol: tzv. ABS systém. Tento objev přispěl k dalším bezpečnostním prvkům.
Nástupce této první S-klasse série byla W126, která byla představena ve Frankfurtu na výstavě IAA v září 1979. To sice ještě neznamenal konec 116 série, ale jisté ukončení výroby bylo mezi květnem a zářím 1980.
Ondra 560 SEC
1978-1980: 300 SD Turbodiesel
Před 22 lety, v roce 1978, Daimler-Benz uvedl na trh první 300 SD jako spojení úspěšné karoserie W116 a vznětového pětiválce představeného jako 240 D 3.0 v roce 1975. Opravdovou novinkou bylo použití turbodmychadla čímž se výkon třílitru zvýšil na 111 koní (od září 1979 dokonce 121 koní). Díky vysokému točivému momentu a cílovému trhu (300 SD bylo určeno pouze pro severoamerické zákazníky) byl tento model dodáván výhradně s čtyřstupňovou automatickou převodovkou. 300 SD sjížděl z linek od roku 1978 až do konce výroby řady W116 v roce 1980, kdy byl nahrazen novým modelem W126 a poslední kus W116, který v roce 1980 opustil tovární linku ve Stuttgartu, byl turbodiesel 300 SD.
300 SD byl určen výhradně na export do USA a Kanady. Ze strany koncernu Daimler-Benz to byla reakce na americkou normu CAFE (vládní regulace na snížení spotřeby paliva nově vyrobených vozů). Vzhledem k tomu, že vozy Mercedes-Benz už ze své koncepce nevynikaly nízkou spotřebou, mohla již zmíněná regulace přinést nemalé problémy s udržením pozice na zaoceánském trhu. Při srovnání s moderními pohonnými jednotkami TDI nebyl model 300 SD příliš ekonomický, ale přesto nebyl problém udržet spotřebu pod hranicí 10l/100 km zvláště při dodržování rychlostního limitu 55 mil v hodině obvyklého na většině pozemních komunikacích v USA. S ohledem na koncepci klasického luxusního vozu byla spotřeba 300 SD více než přijatelná a s ohledem na ohromující spolehlivost vozidel se vznětovými motory byl tento vůz určitě dobrou investicí. Výkon byl jen o málo nižší než u americké verze 280 SE (120 koní), ale tento vůz nebyl v žádném případě určen na německou dálnici bez rychlostního limitu.
Dominantou zevnějšku 300 SD byly díky cílovému trhu speciální nárazníky pohlcující náraz do 5 mil v hodině a upravené "Sealed-beam" světlomety. Nakonec označení "Turbodiesel" na víku kufru absolutně stylově nekorespondující s obvyklými chromovanými písmeny uľívanými obvykle pro typové označení vozu. Německý automobilový časopis "Auto Motor und Sport" měl v roce 1979 jeden 300 SD k dispozici na testování, ale v Evropě se vozy třídy S vybavené vznětovými motory do roku 1991, kdy byl uveden na trh model W140 300 SD, nikdy neprodávaly. Nový model však v Evropě moc neuspěl díky nedostatečnému výkonu, který byl s ohledem na rozměry a hmotnost karoserie W140 nutností.
V Evropě zřídkakdy narazíte na originální turbodiesel, ale najde se zde spousta přestaveb. 280 S/SE nebo 350/450SE s čtyř nebo pětiválcovým dieselem není zvláště v naší republice žádnou raritou, ale motory bez přeplňování (80 až 88 koní) jen horko těžko válčí s přes dvě tuny těžkými tanky.
Důvodem použití klasických atmosférických pohonných jednotek z modelů W115 a W123 byl však absolutní nedostatek motorů s přeplňováním, protože jediný turbodiesel pro evropský trh byl W123 300TD. Pro potencionální kupce těchto přestaveb uvádím, že pokud náhodou narazí na W116 turbodiesel s jinou převodovkou než automatickou čeká je díky vysokému točivému momentu spousta nepříjemných zážitků zvláště pak s pětistupňovým manuálem.
Jan Kudrle_450SEL
Sechs Komma Neun - W116 / 450SEL 6.9
6.9 toto magické číslo, které se tak nesmazatelně zapsalo do historie automobilismu jako označení pro nejvýkonější sedan 70. let. Cílem konstruktérů bylo nejen navázat na tradici modelů 600 a 300 SEL 6.3, ale také učinit krok vpřed použitím nejmodernějších technologii, které měly dozajista v tomto voze své místo. A tak se v roce 1975 zrodila další z legend, v únoru předsérie a v září se rozběhla výroba. Pro evropské zákazníky byl hlavním magnetem motor, jež měl prapůvod v závodním 300 SEL 6.8, a tak mnoho vozů skončilo na vrakovištích a jejich majitelé v lepším případě v nemocnicích, protože si dostatečně neuvědomovali velkou sílu tohoto těžkého vozu, který se speciálním velmi pohodlným podvozkem a na sportovní jízdu absolutně nedostatečnými pneumatikami v žádném případě nebyl určen na ostré projíždění okrsek plných zatáček. Jeho výkon byl spíše určen na pohodlné a rychlé cestování po dálnici a věřte, že ve své době neměl tento žrout kilometrů žádnou konkurenci. Pro americké zákazníky byla 6.9 ještě přitažlivější nejen díky koncepci, která plně vyhovovala jejich stylu jízdy, ale hlavně kvůli exkluzivitě, protože na tento model byly udány výrobcem vývozní kvoty 100 vozů ročně. Takže 6.9 se stala v USA vrcholným symbolem moci a společenského významu a proto byla spousta američanů ochotna zaplatit částku daleko vyšší než už tak dost vysokou prodejní cenu v USA.
Speciální podvozek, který jsem už zmínil, byl jednou z několika málo odlišností od ostatních modelů řady W116. Hydropneumatické libovolně stavitelné tlumiče umožňovaly vozu měnit světlou výšku a současně těžiště v závislosti na okolnostech nebo vůli řidiče (tzv. "nafoukaná 6.9" vypadá opravdu hrozně). Pneumatiky tohoto vozu byly také kapitola sama pro sebe. Na zakázku vyrobené 215/70 VR14 u továrny Michelin se dodnes dají sehnat ovšem za nemalý peníz cca. 300 USD za kus. Lze je však nahradit u továrny otypovaným obutím 225/60 VR15, na kterém se chová podstatně klidněji než na sériových balónech a současně je tento rozměr na trhu daleko dostupnější s čímž také souvisí jeho daleko nižší cena. Řešení problému originality je potom jenom na vlastníkovi, který se musí rozhodnout mezi původností a bezpečností.
Vůz byl dodáván v absolutní výbavě už ve standartní verzi (Klimatizace, tempomat, alarm, kožený interiér, elektická okna, autorádio Becker s elektricky ovládanou anténou, opěrky hlavy i na zadních sedadlech, elektrický šíbr, stěrače předních světlometů atd.), ale od roku 1979 bylo možné si přikoupit tehdejší novinku, systém ABS, vnitřně chlazené brzdy vepředu i vzadu a pro evropské zákazníky seriově dodávaný alarm. Za zmínku jistě stojí to co 6.9 dělá 6.9 a tím je pohonná jednotka V8/90° o zdvihovém objemu 6834 ccm, která se od ostatních modelů s motory M100 liší hlavně vstřikovací jednotkou Bosch K-Jetronic, dává vozu k dispozici výkon 286 koní při 4250 otáčkách a točivý moment 560 N.m. při 3000 otáčkách. S touto silou nebyl problém dosáhnout maximální rychlosti 225 km/h, která je ovšem továrním údajem a je potřeba ji stejně jako údaj o spotřebě paliva 16 l brát se značnou rezervou (sám jezdím se 450 SEL jehož maximální rychlost se pohybuje kolem 230 km/h a spotřebou mě jednou příjemně překvapilo 17 litry místo obvyklých 23 litrů při cestách mimo město), ale tovární údaj o zrychlení z 0 na 100 km/h je věrohodných 7.4 sekund i přes obrovskou celkovou hmotnost 2420 kg. A díky těmto hodnotám se 450 SEL 6.9 v rozsáhlém testu amerického motoristického časopisu Car & Driver umístila na druhé příčce hned za Ferrari 308 což byl na luxusní sedan opravdu jedinečný výkon.
O převod výkonu a točivého momentu na zadní nápravu se starala třístupňová automatická převodovka s měničem točivého momentu, která zajišťovala daleko plynulejší chod než čtyřstupňová automatika modelů 600 a 300 SEL 6.3 (Úplně stejnou převodovku měli všechny osmiválcové W116, šestiválec 2.8 a americká 300 SD, se dodávaly se čtyřstupňovým automatem, který byl také vybaven měničem točivého momentu). Systém vstřikování paliva se šestipístkovým čerpadlem firmy Bosch byl oproti předešlému modelu 300 SEL 6.3, jak už bylo řečeno, nahrazen také mechanickým, ale daleko modernějším systémem K-Jetronic stejného výrobce. Mimochodem mechanická vstřikování vydržela u Mercedesů až do roku 1993, kdy se továrna konečně rozloučila s koncepcí vstřikovacího systému, který je schopen fungovat i bez elektroniky.
Americká verze měla stejný točivý moment, ale výkon byl snížen na "pouhých" 250 koní kvůli jinému stylu jízdy, regulacím spotřeby nových vozů CAFE a tvrdým emisním limitům. I přesto byla celá vývozní produkce prodána ve velmi krátkém čase a americký M100 klub mohl mít hned o pěkných pár členů víc (vřele doporučuji si přečíst některé číslo jejich časopisu Lode Star, zvláště pokud jste vlastníkem některého ze tří modelů s motory M100). Ale tak moc jich zase nepřibylo, protože se do května 1980 vyrobilo pouze 7380 kusů a do USA a Kanady nakonec putovalo zhruba 1700 vozů.
Všem fanouškům 6.9 můžu sdělit, že v naší zemi jsou minimálně tři, o dvou vím, jedna je ve vlasnictví jednoho z našich klubových členů a druhá hnije v neutěšeném stavu na venkově, je však předělána na normální tlumiče (kdybych toho ..... chytil tak bych mu snad urazil obě ruce) a její původ je také více než pochybný. O třetí údajně dovezené z Hawaie a prodané v naší republice za více než směšnou částku bych se rád dozvěděl a pokud v naší zemi přibylo více majitelů těchto skvostů rád bych je uvítal minimálně na našich srazech.
Jan Kudrle_450SEL
| Začátek výr. čísla karoserie |
Typ |
| 116 020 |
280S |
|
| 116 024 |
280SE |
|
| 116 025 |
280SEL |
|
| 116 120 |
300SD |
|
| 116 028 |
350SE |
|
| 116 029 |
350SEL |
|
| 116 032 |
450SE |
|
| 116 033 |
450SEL |
|
| 116 036 |
450SEL 6.9 |
|
Celkem bylo vyrobeno 479.035 ks W116
280 S => 128.848 ks
280SE => 150.593 ks
280SEL=> 7.032 ks
300SD => 28.634 ks
350SE => 51.100 ks
350SEL=> 4.266 ks
450SE=> 41.604 ks
450SEL=> 59.578 ks
450SEL 6.9=> 7.380 ks
Fatal error: Uncaught ValueError: Path cannot be empty in /disk_1/www/cz/mercedes-classic/www/w116/historie.php:165
Stack trace:
#0 {main}
thrown in
/disk_1/www/cz/mercedes-classic/www/w116/historie.php on line
165