Příběh mého bývalého piána W123/250



prázdninách roku 1997 přesněji dne 24.7.1997 jsme s bráchou koukali do Annonce a zhlédli jsme inzerát na piáno s šestiválcovým motorem v manuálu, samozdřejmě že bez SPZ. Cena v inzerátu byla 15tis Kč. Tak jsme tam zavolali a zjistili jsme, že to není zas tak daleko o našeho bydliště. Ještě ten den jsme si dohodli schůzku a jeli jsme do Staré Boleslavi koupit piáno. Bylo to tak rychlé rozhodnutí, že pojedeme, že jsme byli za chvíli ve Staré Boleslavi. Podívali jsme se na tu káru, svezli se … a bylo rozhodnuto. Koupili jsme ten stotřiceti koňový tahoun. Zpátky jel brácha (Zdeněk) přede mnou s tátovou W124 260E (160PS) a myslel si, že mi to nandá, ale to se mýlil. Na jedné rovince k našemu rodnému městu Zdeněk podřadil na tři a sešlápl to. Já jsem si myslel, že to čtyřka neutáhne, jestli by nebylo lepší vrazit tam trojku, která jde do 135 km/h, ale bylo to opravdu zbytečné. Sice se Zdeněk zezačátku vzdaloval, ale jak se dostala čtyřka do otáček, tak jsem k němu lítnul ve stosedmdesáti. Blížila se velmi rychle zatáčka tak jsem musel začít brzdit.

Jezdili jsme s ním týden, bylo to úplně skvělé, každý se otáčel, když jsme jeli (to víte motor doslova řval a u šestiválce jsou koně slyšet :-). Těch sedm dní bylo krásné počasí, teplo. Když jsme někam jeli, tak jsme měli otevřený šíbr a okýnka. Např. na kolejích, u kterých je prodejna zeleniny, tak tam Zdeněk přejížděl koleje pomalu a za nima tam kopnul jedničku a sešlápl to. Všichni co šli kolem se hned otočili a koukali co to jede. Každý si asi myslí: „pche, nějaký piáno, to je určitě dízl, ale ta akcelerace !!“ Ono to fakt má zvuk jako dízl, ale dízlák by nikdy nezvedl čumák tak vysoko jako ten šestiválec pod kapotou. Vypadá to fakt skvělě, jednou jsem se díval, jak Zdeněk odjíždí. Rozjel se pomalu, ale pak to sešlápnul a to bylo úplně neuvěřitelný jak šel ten zadek k zemi a čumák vysoko nahoru, ale vytočil to pěkně. Bylo to slyšet :-) Od této doby na to prostě nemohu zapomenout, je to fakt tahoun.



Dne 29.7.1997 zajel Zdeněk k elektrikáři, aby nám připojil rádio. Dali jsme tam rádio, které se původně dávalo do pián od Mercedesu = Becker.

2.8.1997 jsem začal s GO karoserie (to jsem ještě nevěděl jaká to bude práce !!). Tento den bylo krásné počasí na práci na kastli. Začal jsem s ručním broušením míst, kde byla koroze nejvíce vidět. (dveře, zadní lem, haubna atd..) Šlo to strašně pomalu a tak jsem zavolal kamaráda Štěpána (odborník na kastle a kitování) a on přivezl flexu. Nikdy jsem s ní nepracoval, ale jak Štěpán vybrousil jedno místo na dveřích, hned mi bylo jasné, že flexa mi urychlí práci nejméně o 50%.

3.8.1997. Dnes jsem měl už několik míst vybroušených a tak stačilo „jen“ vzít kit a začít kitovat, ale není to zas tak jednoduché jak se zdá. Nejprve jsem kitoval díry na vrchu dveří (u skla jak je ta černá guma a chromová lišta) kitem na velice nerovný, až hrbolatý povrch karosérie. Kitem na díry. Štěpán říká že s tímto kitem se dají levně „vyvařit“ některé díry. Jak kamarád „vyvařil“ dveře, tak se začalo kitovat s kitem na poslední úpravu povrchu karosérie (dále jen také jako kit). Potom jsme ty dveře nechali. Dále jsem na autě pracoval sám. Vykitovával jsem spodní části dveří, přední haubnu, zadní haubnu a další …



Dne 7.8.1997 jsem se rozhodl, že sundám přední dva blatníky, které byly totálně zkorodované. Ale úplně sundat se mi je povedlo až 13.8.1997, protože to vůbec nešlo i když byly „papírové“, ale nejvíce je držela taková guma, kterou byly zevnitř vymazané z výroby, aby netekla voda do prostoru pro motor. Ten plech který držel na nejvíce šroubech (asi 5-6) byl na levé straně úplně shnilý a na druhé straně tak na půl, a proto na pravé straně nešel blatník vůbec sundat.

Blížil se konec prázdnin a tak bylo čím dál míň času na auto. Pak poslední týden v srpnu rodiče rozhodli, že auto musí pryč. Odvezli jsme ho s bráchou babičce a právě to byl zlom v opravě kastle !! Protože do této doby jsme chtěli nechat auto vyvařit a následně i nalakovat, ale jak jsme auto odvezli …

Dne 19.8.1997 jsme se Zdeňkem naložili díly do auta (nové přední blatníky, zadní nové lemy, 2x alu kola, …). Zdeněk jel přede mnou a já jel s piánem za ním. Za mnou bylo tolik věcí, že jsem skoro neviděl dozadu, kdo za mnou jede. Ani přední blatníky a zadní lampy jsme na to nedali a jel jsem bez nich :-). Vylítl jsem od nás s obvyklým kvílením pneumatik. Motor byl studený tak jsem to nemohl moc vytáčet, ale jedničku na 40 km/h. to mi prostě nedalo si to trošku vytočit. U babičky jsme měli už postavenou provizorní garáž (přístřešek) a tam jsme auto šoupli.



Mezi 19.8.-20.10.1997 jsme na autě začali zase dělat (konečně Zdeněk a já !). Vymysleli jsme jak vyvařit bez „céóčka“ ty díry u motoru a jednu díru v kufru na pravé straně. Dál jsme vymysleli jak uděláme ten shnilý zadní lem (blatník). Nejdříve jsme „vyvařili“ levý plech pod přením blatníkem. A to tímto způsobem: Zdeněk vzal pozinkovaný plech a ustříhl ho na patřičnou velikost, pak jsme plech dali na díru a já jsem vyvrtal díry aby se mohl plech přichytit. Vyvrtal jsem několik děr a plech jsme přidělali mosaznýma šroubkama s matkami, drží to skvěle. A určitě je to lepší něž to vzít „plamenem“, sice to nevypadá jako originál, ale u motoru to není zas tak vidět.

Pravý práh byl nejvíce sežraný, ale to se zmáklo. Nejdřív jsem práh odbrousil flexou (až na plech, co to šlo), odmastil (jako všechno co jde na barvu) a na stříkal základovkou, potom jsem to natřel rezistinem. Dál jsem práh vypěnil montážní pěnou, po zaschnutí jsem pěnu odříznul zase flexou a nastříkal základovkou. Teď jsem mohl začít kitovat. Překitoval jsem pěnu a vybrousil, pak vzal 2-3 základovkou. Teď byla pravá strana připravená na natření venkovním emailem (hnědou syntetikou). A tak jsem celý podběh vytřel touto barvou, vůbec to nechtělo zaschnout, protože pod barvou byl rezistin. Ale za pár dní na sluníčku to přece jenom zaschlo. Barva se sice scvrkla, ale to nevadí, stejně to není vidět. Teď jsem znovu dvakrát vytřel podběh rezistinem a mohl se začít nandavat úplně nový blatník. Blatník jsem také dvakrát zevnitř vytřel rezistinem. Zdeněk napatlal na vrchní část blatníku zevnitř silikon, aby neteklo do motoru za deště.

Tímto způsobem jsme udělali i levou část prahu a plechu u motoru a myslíme si, že to nejen vydrží, ale že je to kvalitní práce i když to z tohoto popisu asi nevyplývá. Nadřeli jsme se opravdu dost a dost.

Nasadili jsme oba blatníky, sešteloval jsem haubnu a výsledek je opravdu viditelný. Přední nárazník jsme nepřidělávali. Potom jsme dělali na zadní části auta a na tom pravým lemu. Tak na tom lemu jsme se taky slušně nadřeli jako koně. Já jsem nejdřív vyříznul flexou ten starý (původní 20 let starý lem) podle toho nového (abych neudělal větší díru). Zdeněk to dále vypěnil montážní pěnou (viz foto). Pěna se trochu seřízla a nasadili jsme nový lem. Přidělávali jsme ho stejným způsobem jako ty plechy pod blatníky. Vyvrtali jsme asi 20-30 malých děr a začali přichytávat šroubky s matkami, ale neměli jsme jich dost a tak jsme museli zavolat Štěpánovi a on přivezl nejtovačku s nejtkama, a tak jsme ten lem ještě přinejtovali. To byla také blbá práce. Ale už se „trochu“ auto rýsovalo, jako piáno.

Nejtěžší bylo sundat zadní nárazník, abych se dostal na celou plochu kitování. Ty šrouby co držely nárazník byly úplně zarezlé. Bylo to těžký, ale nakonec jsem nárazník sundal tím způsobem, že jsem vzal šroubovák a tam kde byl šroub (co drží nárazník) tak jsem prorazil díru kolem toho šroubu (bylo to skoro vyrezlé tak to šlo). Toto jsem udělal na obouch stranách a nárazník byl dole. Ještě ten závěs, ale to už bylo „lehčí“, protože jsem k těm šroubům co ji drží, líp dostal. Asi po půl hodině jsem „kouli“ sundal, vážila snad 25 kg (ani se nedivím, když je na 2,5 t). Všechny šrouby jsem si dal do krabice, kde mám všechny sundané šrouby a matky a další věci.

Na zadku auta jsem se nadřel nejvíc, protože jsem ho kitoval a brousil sám. Nejprve jsem vše znovu vybrouslil (ono to sice už bylo vybroušené snad už měsíc ale nikdo na to nešáhl a tak ten plech byl už pokryt jemnou korozí). Ty 2 díry (viz foto) na tom úplně spodním plechu tak ty „vyvařil“ Zdeněk nejtovačkou a pozinkovaným plechem. Pak byla díra na pravé straně hned pod světlem (viz. foto), tak tu zase Zdeněk „vyvařil“ nejtovačkou a šroubkama + pozink plech. Dál byla veliká díra v kufru a tu udělal taky Zdeněk skvěle.

K tomu kitování: nejdříve jsem si koupil dva speciální kity na velice nerovný povrch a na díry v karosériích. Je to super kit a s ním se dají dělat úplné zázraky (viz zadek auta na fotkách po laku). Největší problém byla ta veliká díra na levé straně u pravého světla (viz. foto), tak tu jsem kitoval snad desetkrát !!! Jinak na tom zadním plechu pod světly jsem se taky dost vystekal. O tom vyměněném lemu ani nemluvě. :-)

Nejhorší je broušení s toho bylo právě až moc, měl jsem plný nos a vlasy od jemného prachu. Prostě děs. Nechtěl bych dělat lakýrníka i když mě tahle práce bavila, ale pořád dokola kitovat brousit, stříkat … kitovat, brousit, …

Asi 15.11.1997 jsem auto přivezl zpět domů, abych ho mohl mít v uzavřené garáži, v „teple“. A od té doby jsem na něm pracoval. Většinou to bylo pondělí, úterý, sobota, neděle (podle času a práce do školy). Od 16.11.1997 do 5.12.1997 jsem kastli ještě dělal venku (někdy i do 20:00 hod. Prostě dokud to šlo a bylo světlo, i když jsem měl lampu. V této době sice už byla zima (cca 7-12 st. C°), ale to ještě stačilo. Dodělal jsem všechny drobnosti tím způsobem, že jsem to nejdříve odmastil (základovkou to bylo jen dvakrát vzaté a nic na vrchu). A tak jsem to nabarvil štětcem zelenou syntetikou. Nevypadalo to pěkně, ale hlavně ,že to nebude reznout dál. Tak takhle jsem vzal všechny místa dvakrát. Další dny jsem všechny místa oblepil páskou, abych je později mohl nabarvit ještě jednou, sice bylo auto flekaté ale to nevadilo. Nevěděl jsem jestli dám vůbec auto na doklady, tak jsem to chtěl mít bez koroze a připravené na lak, kdyby někdy náhodou …

Říkal jsem si: „snad se jednou celé nalakuje a toto je můj základ k dobré antikorozní ochraně !!“

Od 5.12.1997 jsem začal čas od času topit elektrickým „foukadlem“ v garáži. Tak jsem alespoň dodělal ten zadek, který byl v prvním stádiu GO. Kitoval jsem ho asi třikrát a brousil snad několik dnů než jsem docílil vysněného originálního tvaru. Bylo to strašně těžké aby ten plech pod světly byl rovný a ne křivý jako kdyby to bylo bourané (zajímavé je že toto piáno nebylo nikdy bourané). Po vybroušení zadku jsem ho odmastil technickým benzínem a začal stříkat šedivým základem (vše v garáži, protože venku mrzlo). Základem jsem to vzal 2x, potom jsem na to dal tři vrstvy červené základovky (štětcem). Druhý den (15.12.1997) jsem to nabarvil zeleným venkovním emailem (syntetikou). Další den ještě jednou.

Dne 18.5.1999 (tj. skoro po roce a půl !!) jsem se rozhodl, že dám „zelenýho“ (můj nick pro piáno 250) už konečně na „papíry“. Již před dvěma měsíci jsem koupil celé pojízdné auto, ze kterého použiji doklady. V tom novém piánu byl původně taky dvaapůllitr ale někdo tam dal dvoulitr o výkonu 94PS !! Doklady byly ovšem na 250. Motor byl uhoněný, a celkově to bylo takový vodhuntovaný piáno. Lak ála mat. Modrá palubka šíleně popraskaná, sedačky byly asi to nejlepší co se na tom autě dalo najít. Ale nemůžu si na „červenýho“ (další přezdívka pro toto piáno) stěžovat, najezdil jsem s ním asi přes 2 tisíce km a to bez závad !!! Akorát mi jednou upadnul výfuk (stačilo přidrátovat a jezdit dál) a vyměnili jsme poloosu, protože v ní začalo nějak bouchat. Motor měl 7 atmosfér. Mercedes udává 8-10 že je ještě v pořádku. Sice šlapal pěkně, ale byla hrozná spotřeba. Ve městě 19-23 litrů a mimo město 15, když jsem to šimral (do 80km/h) tak 12 litrů. Jel jsem s ním 160 km/h a maximální rychlost podle výrobce je taky 160.

Tak jsem začal podruhé zelenýho odstrojovat. Měl jsem to za dopoledne odstrojené, všechny šroubky jsem si popsal abych potom zbytečně nehledal, který šroubek kam patří. Koupil jsem si vibrační brusku a začal. Bylo toho hodně, protože ta hrana barvy co zůstala od lepenky byla dost velká a tím pádem dost broušení.

Asi po 14 dnech jsem to vzdal. Nic jiného mi nezbývalo, než dát auto lakýrníkovi na dobroušení, dokitování a nalakování. Koupil jsem barvu, německou pryskyřicovou syntetiku 10 litrů, tato barva byla ředitelná nitrem. Odstín jsem si vybral podle normy RAL a to číslo 6005. Ta desetilitrovka stála 2000,-, ředidlo 300,- a základovka á 100,- (koupil jsem jich 5 ks). Chtěl jsem té barvy více protože člověk nikdy neví kdy bude muset stříkat přední blatník apod. Chtěl jsem mít rezervu.

S lakýrníkem jsme se dohodli na částce 3000,- Kč s prací a stříkáním. Už jsem na to neměl nervy, tak jsem souhlasil. Slíbil auto do 14 dnů !!! Ale sliby chyby. Auto bylo za měsíc. Byla to strašná smůla, lak se vůbec nepovedl. Po celým autě byly mastný fleky, nikde to naštěstí nesteklo. Tak mi sám lakýrník nabidl, že to znovu celé přelakuje. No jo ale to muselo trochu vyschnout, ale syntetika bez tužidla schne strašně dlouho. Tak jsem počkal 14 dní. Mezitím jsem dal namontovat do auta LPG, montáž stála 3500,- (LPG jsem vyndal z coupé 280C, které je na těchto stránkách). Pamatuji si že ve čtvrtek jsem auto znovu odvezl lakýrníkovi. Bylo nalakované v neděli. Mastné fleky místama zůstaly, na jednom místě barva stekla (ne moc). Mávnul jsem rukou, alespoň tam je několik vrstev: první dva základy pryskyřicové švédské základovky (ne tu co jsem kupoval, ale tuhle dodal lakýrník v ceně), pak dvě vrstvy laku, na něm další jedna vrstva základu a další dvě vrstvy laku. Takže celkem 7 vrstev !! Skoro jako od výrobce. Říkal jsem si: „no uvidíme jak to dlouho vydrží, dávám tak rok (tj. 7/2000)“. V neděli jsem autem už odjel domů, tam jsem ho za pár dní nastrojil, a co se nestalo ??? Odešlo mi za týden topení !!! Když jsem se dozvěděl, že je to topení, co mi teče ta voda dole na nohy, tak jsem myslel, že mě vomejou. Celý prostřední panel ven a pomalu vykuchat celou palubku. „Naštěstí“ jsem to topení měl z červenýho, tak jsem ho nemusel kupovat (v druhovýrobě 4-5000,- Kč). Doufám, že tam dlouho vydrží.

Jinak jsem vyměnil olej (obyčejnej Sunoco Forza 15W-40) při 244.000 km a dosud žere cca 0,3 l na 1000 km (Mercedes udává, že v normě je 0,25 l na 1000 km).

Udělal jsem emise (na LPG 450,-) a technickou s přestavbou na LPG (1500,-). Takže Dopravní inspektorát mi zapsal LPG do Technického průkazu a mám vše OK !

Na podzim 1999 jsem nechal umejt spodek wapkou. Auto jsem si zvedl ještěrkou a nastříkal jsem spodek českým rezistinem + dutiny dveří. Ten český rezistin se bohužel špiní narozdíl od zahraničních, ty zůstávají dlouho jako „voskové“ a drží si pěkně černou barvu. Ale určitě i ten český pomohl. Jezdil jsem sůl nesůl a zimu to vydrželo dobře. Lemy se držely.

V lednu 2000 se tachometr přehoupl na poctivých 250.000 km. Zelený byl ve výjimečném technickém stavu, ani karoserie nebyla po zimě tak jak jsem předpokládal. Opravoval jsem asi 2 malinké bublinky (cca do 0,5 cm) , ve kterých byla voda. Nic víc.

6.2.2000 jsem zelenýho prodal. Šel do světa i když jsem ho nechtěl nikdy prodat, ale vím že by nikdy nemohl být veteránem díky neoriginálnímu laku (původnímu). Zelenýho jsem prodal kamarádovi Vlastovi. Který vlastní toto piáno dodnes.

Jsem rád, že „moje“ piáno dál jezdí v mém rodném městě. Často ho potkávám a zdravím ho s nostalgickou slzou v koutku oka a pohledem na to nádherné auto, za kterým se mnoho lidí otáčí.

Sepsáno od 24.7.1997 – 7.4.2000

Dodatek: 7/2000

Když občas zahlédnu „své“ piáno, tak se na něj rád podívám. Lak je pořád dobrý, vypadá to jako by se koroze plně zastavila. Je možné, že se o to nový majitel pořádně stará. A to jsem si říkal, že do roka to vykvete, nebo popraská kit !!! No a ono nic. Pořád se blýská jako nově nalakovaný …

Neny

Servisní manuál na W123 Diesel


Fatal error: Uncaught ValueError: Path cannot be empty in /disk_1/www/cz/mercedes-classic/www/w123/zkusenosti.php:174 Stack trace: #0 {main} thrown in /disk_1/www/cz/mercedes-classic/www/w123/zkusenosti.php on line 174