Mercedes-Benz Classic Cars . CZ

Jak píše Filip

vybereš si a pak kupuješ jen to a třeba jednou za měsíc, dva zkontroluješ složení výrobku, protože oni to velmi rádi mění.

Snad nejvíce se tohle děje u cukrovinek. Třeba už i Orion dělá zase zpět Barilu a pár čokolád bez PT. Ale vůně a chuť kakaového másla je jim cizí.

Já třeba nemůžu PT ani cítit a vždy poznám jestli tam PT je protože jak ho nejím, tak je mi potom těžko a nic si ani nesladím, takže dát si Colu nebo nějaký jiný driják, to je pak taky druhý den ráno jako by mě kopnul kůň. Ale většina lidi se takhle cítí každé ráno, změny se vidí právě pokud srajdu vynecháte několik měsíců a pak si dáte, to je panečku změna. *thumbs up* :D

Kluci, zdravě jíst neznamená přece vyhnout se palmovému tuku a najít něco s vyšším podílem masa :)
Jestli to ale takto berete, tak jíst zdravě není žádný problém... 007
Jenom taková poznámka k tomu čtení složení - složení se často v průběhu života produktu mění..

Kejbe, to by ses sakra divil jak se měni "tradiční receptury" :-D

A je sakra rozdíl mezi šunkou co vznikla nasolením a sušením nebo mezi šunkou co má 90% masa a pár šikovných pomocníčků aby dokázala držet vodu a ještě tam dáme trochu dextrózy ať je trochu toho špeku. :-[

Hlavním základem je udržovat tělo v zásaditém prostředí, pokud není dodrženo tohle, tak můžeš zajídat srnčí třeba citronem a stejně ti to bude prd platné.

A nehledě na to, že v kupované zelenině je úplné prd živin když se to pěstuje někde v Holandsku na vodě....

Řeči o "chudácích důchodcích", co celý život dřeli a nemají kilo na den jsou zcestné, respektive pokud se najde důchodce jehož příjem nedosahuje určité hranice, tak je to placeno ze stejné kapsy, jako "nefachčenkům". Nevím, jak to v praxi funguje, ale laicky řečeno, by měl takového důchodce kontaktovat soc.pracovník(kterého na toto upozorní zdravotnické zařízení), který za pár podpisů toto klientovi vyřídí. Pokud je důchod vyšší, tak si to důchodce zacvaká, jen nezbude na vnoučata. Bohužel vnoučata jsou dnes ti, kteří tam své příbuzné odkládají, což považuji za vetší "kunďárnu" než to kilo, které by senior doma projedl...

S tím jídlem je to dost složitá problematika, podle mě nejdůležitější je kvalita pod kterou míním hlavně nezávadnost a čerstvost potraviny. Nějakou jistotu dostupnosti kvality v obchodní síti stejně nikdy moc nejde docílit, stejně tak třeba při stravování v restauracích, apod. Musíte tomu prostě věřit. Nejlíp si to člověk vždy pohlídá sám, dobrovolně se málokdo (komu na tom opravdu záleží) bude šidit. Vařit si vlastní jídlo z neprošlých a dobrých surovin je základ, ale na to dnes nemá skoro nikdo čas a koneckonců ani um. A když už si to člověk sám uvaří, těžko si sám zároveň ty suroviny vyprodukuje, protože jen tak by si pohlídal ten proces od začátku do konce. Nikdy prostě nevíte čím to výrobce krmil, jak ta zvířata žila, jak hnojili plodiny, jak to sklízeli, jestli třeba maso někde neleželo nechráněné, jak bylo vše skladováno než se to dostalo do procesu vlastní výroby kde jede další kolotoč problémů než se to dostane na talíř spotřebiteli.
Ono je tam tolik proměnných, že to vlastně vede člověka k poznání, že to nemůže dokonale zajistit. Vždy bude do jisté míry závislý na poctivosti druhých a na osobním hodnocení jejich práce (které však jde dělat jen s určitým časovým odstupem). Do toho jde o "finanční kompromisy" na všech pozicích.
Myslím, že je fajn, když si člověk může vyprodukovat sám co nejvíc surovin a taky si to sám zpracovat a sníst. A co nemůže tak si prostě koupit. Být zcela závislý na práci ostatních v tak zásadní věci v životě jakou je jídlo a pití podle mě není fajn, ale zároveň bych z toho nedělal takovou vědu, ani z přípravy jídla se nemá dělat náboženství ;)

smidlive píše:Bohužel vnoučata jsou dnes ti, kteří tam své příbuzné odkládají, což považuji za vetší "kunďárnu" než to kilo, které by senior doma projedl...

někdy to je výsledek jejich výchovy, někdy to je rozhodnutí samotného seniora se kterým vnoučata nic nezmůžou o:-)

Kecy. Výroba potravin je tak přísně hlídaná, že těch pár případů, kdy se najde nějaká závada je kapkou v moři.

Philip píše:Mě se líbí, jak se tady pořád žehrá na to, že na nic není čas, pamatuji si i u svého dotazu
s krtky... Ale na glosování všemožných témat máš paradoxně dennodenně času docela dost.

Já si třeba složení výrobku čtu a opravdu přehršel náhrad a látek zaručující téměř doživotní
spotřebu i chutě s příměsí čistidla odpadů vracím do regálu... Navíc si časem člověk vybere
stejně jako mezi autodíly z druhovýroby, co kupuje a co ne a potom už to není nijak náročný.

Když čekáš na zavolání kafky,která něco potřebuje z pelešin co máš na zahradě,tak máš času na mudrcování na MBCC habakuk.

Fusion píše:Kecy. Výroba potravin je tak přísně hlídaná, že těch pár případů, kdy se najde nějaká závada je kapkou v moři.

Tomu bych celkem věřil,páč jako hajzlbába máš info z první ruky díky analýzám 8)

Výroba potravin může být hlídaná jak chce, ale vždy hraje roli lidský faktor, který může selhat (často zcela vědomě - např. při honbě za ziskem). Chemie v jídle je od začátku až do konce toho procesu a začíná to už produkcí základních surovin (příprava půdy, sadba, hnojení, postřiky, úprava po sklizni), můžeme to rovnou zpracovat ke konzumaci (opět často za použití chemie) nebo tím krmit zvířata, které tyto látky dostávají do sebe a ve finále je to v mase, vejci, mléce.. Takže tomu se prostě nevyhnete, protože takto jsou nastaveny výrobní procesy a nikdo to ani nepovažuje za nějaký problém, pokud se tedy nejedná o nějaké certifikované programy. Uvědomte si, že agrochemie je spojitá nádoba. Dnes se ve velkém neděje jedno bez druhého. Jsou samozřejmě i výrobní programy bez chemizace, ale je to menšinová produkce, jídlo se z toho v restauracích běžně nevaří, a dokonce ani tam nelze vyloučit onen "lidský faktor" :)
Znovu se člověk dostává k tomu, že pouze on sám si může nejlépe pohlídat výrobu potraviny pro sebe a své blízké. Člověk ví do jaké půdy zasadil, ví čím hnojil, čím stříkal (a zda vůbec) a ví kdy a jakým způsobem to zpracoval. Třeba i selekce horších kousků probíhá ručně a s pečlivostí, nebývá to tak, že se jedna shnilina ztratí ve velkém množství (kde i v případě kontroly by to asi prošlo, protože norma mívá nějaké rezervy). A hlavně - nepřidává tam nějaké hlouposti a náhražky, zkrátka ten šizunk, který sice plní normu (daného výrobku), ale vlastně degraduje výrobek někam úplně jinam a v těle to nemá co dělat. Krátkodobě nevadí podle mě 95% věcí, ale kdo ví co dělají aditiva v potravinách dlouhodobě? Všechno se prostě neví a ani nezkoumá. Těžko na sobě někdo nechá působit 20 let nějakou látku a zároveň se průběžně testovat na míru ovlivnění zdraví touto látkou. Nikdo nechce být pokusný králík. Nezbývá než věřit úřadům, že dělají dobře svou práci a případným nepoctivcům správně nastavili normy a zároveň kontrolují jejich dodržování. V to doufají i jinak zarputilí odpůrci státu a ideologičtí nepřátelé regulace, protože si uvědomují, že bez státní buzerace by se mohli stát snadnou kořistí nepoctivých kapitalistických dravců *jokingly*

stačí si uvědomit, že v obchodě s jídlem
primárně nejde o nasycení stáda.

90% nekvality v potravinách je daná neochotou lidí platit za kvalitu. Je to tady furt dokola. Koupit levný nářadí vem čert, taky bych to na nějaký šudlání koupil, ale většina lidí bohužel takto přemýšlí i u věcí, který žerou.
To ale neznamená, že řešením je pěstovat si věci sám, to je zas nějaká utopie z Farmář hledá ženu. Argument, že každé společnosti jde jen o prachy a ne vytvořit něco kvalitního je bolševická slátanina, která nedává smysl a takovej model by logicky nefungoval.

Kolik zdejších je v místním cvokhausu?

vzhledem k tomu, že o zemědělství nic nevíš nemá cenu nic vysvětlovat. ;)
skupina cca deseti rodin si už bez problémů obstará potraviny vlastní.
klidně přijeď z Brna na návštěvu.

O kvalitu jde možná tak v případě, aby se to nekazilo. Jinak jde tvrdě o peníze, ve velkém určitě. A malovýrobci kvalitních potravin jsou většinou cenově mimo, tedy pro "tradičního" spotřebitele, který si rád koupí v masném výrobku vodu, škroby, kůže a další věci, které jsou mnohem levnější než maso. Doslova mě SERE, že výrobek, který je kvalitní, např. že je v něčem, co má být z masa, velké procento masa, např. 97%, je označován za něco "extra", přitom by to mělo být tak, že tato úrověň by měla být normou, tedy běžná, a vše horší by mělo být označeno jako podřadné zboží a nižší cenou. U spotřebitele (hloupého) se vytváří dojem, že potraviny jsou kvalitní a za ty luxusní je třeba si připlatit. Přitom ten luxus je vlastně něco, co by mělo být normální. Svět se v prdel obrátil. Už dávno.