metrák66 píše:...proč ta značka nefunguje dodnes.
Cituji (je to fakt dlouhý, co nejvíc jsem to proškrtal, ale pokud chceš skutečně kompletní odpověď, nedá se to více zkrátit, omlouvám se):
"Po ukončení výroby Simky 1000, na konci dubna 1978, se Chrysler-France ocitl zcela bez malého modelu. Jako provizorní řešení byl na francouzský trh uveden Chrysler Sunbeam, vyráběný od roku 1977 továrnou v Linwoodu ve Skotsku. Toto třídveřové vozidlo s klasickým pohonem zadní nápravy, postavené na platformě Hillmanu Avenger, nemělo ale s francouzskými Simkami nic společného, nešlo tedy do budoucna uvažovat o jeho využití při vývoji nástupce v segmentu nejnižší třídy.
Jak jsme si již řekli v závěru minulého dílu, v podstatě od dob palivové krize v první polovině 70.let, čelil Chrysler obrovským problémům v domácích USA a jeho účetnictví bylo na konci roku 1978 v mínusu cca 205 milionu dolarů. Ve Francii, díky prodejům Simky 1100 a řady 1307/08, byla bilance více než uspokojivá, nicméně britské a španělské filiálky byly bohužel poslední roky neustále v červených číslech. Chrysler, který do té doby neustále popíral možnost odchodu z Evropy, se nakonec rozhodl právě tímto způsobem vyřešit svoje problémy a dohodl se s PSA (Peugeot Société Anonyme) na prodeji Chrysler-France za 18 milionu nových akcií PSA a na prodeji Chrysler España a Chrysler UK za 230 milionu dolarů. Tím se společnost PSA, sdružující od první poloviny 70.let Peugeot a Citroen, stalo jedničkou mezi evropskými automobilkami s roční produkcí 2,49 milionu automobilů a nechalo se novináři nazývat "General Motors Francais". Získání ex.Chrysler-France zdaleka nepředstavovalo pouze převzetí továrny v Poissy. Jak už víme, vlastnila Simca různé dílčí dodavatelské továrny po celé Francii, které bylo třeba sjednotit s výrobními podniky patřícími Peugeotu a Citroenu. Proto byl koncem prosince 1978 ustanoven zvláštní výkonný výbor spravující ex Chrysler France, do jejíhož čela byl ustaven Francois Perrin-Pelletier.
Práce, která nové vedení čekala, byla velmi náročná. Navázání účetnictví, efektivní sjednocení výroby a mj. také vybrání nového jména, které mělo nahradit zatím stále používaný název Chrysler. Francois Perrin-Pelletier představil několik studií na jejichž základě mělo být rozhodnuto zda bude zvoleno zcela nové označení, anebo bude vybrána některá z již existujících značek Sunbeam, Talbot nebo Simca. Logicky jako nejlepší se nabízela Simca, minimálně ve Francii, ale zástupci anglických poboček protestovali, že Simca je příliš francouzský název pro produkty, které se ze 75% prodávají mimo Francii, potažmo mimo Evropu jako takovou. Po vypracování několika mezinárodních průzkumů byl vybrán název Talbot, navíc se ukázalo, že 83% Francouzů považuje Talbot za francouzskou značku a 91% Britů za značku britskou. Tím byly dny Simky definitivně sečteny.
Oficiálně byla změna a "nová" značka oznámena veřejnosti pomocí médií dne 10.července 1979. Od tohoto dne byly všechny automobily opouštějící výrobní linky, označeny nápisem Talbot v přední části, zatímco na zadní kapotě zůstával nápis Simca. Na mimořádném shromáždění, dne 27.prosince 1979, byla představena nová společnost Automobiles Talbot nahrazující Chrysler France. Stejně tak došlo k přejmenování Chrysler Espagña na Automoviles Talbot SA a Chrysler UK na Talbot Motor Company Ltd. Podle následných průzkumů veřejného mínění mělo se nyní s novým logem Talbotu všechno vyvíjet k lepšímu. Ovšem nikdo nemohl počítat s revolucí v Iránu, která přišla následujícího jara, a která měla za následek mnohem hlubší palivovou a ekonomickou krizi, než byla ta z počátku 70.let. Opět a ještě více se automobilový trh obrátil k maloobjemovým motorům a k automobilům s dieselovými motory – obojí v nabídce Simky, resp. Talbotu chybělo… Efekt nové značky se zcela vytratil vzhledem k tomu, že v souvislosti s ní nebyl představen žádný nový model. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat, prodeje se propadly o 15%, podíl na trhu klesl na 8,5%, díky čemuž se účetnictví Automobiles Talbot rázem ocitlo v červených číslech. Jedinou pozitivní zprávou v tomto roce bylo získání titulu Auto roku 1978/79 pro model Horizon.
Novou dekádu zahájila automobilka obchodní ofenzívou. 1.ledna 1980 představila, jako první ve Francii, šestiletou protikorozní záruku na všechny modely. Bylo využito povědomí veřejnosti o sportovních úspěších značky Talbot ve 30., 40. a 50.letech, a byl představen sportovní program značky. PSA představil novou stáj Formule 1, vytvořenou za pomoci Matry a Ligieru. Na start závodů Rallye se postavily Talbot-Sunbeam Lotusy. Simca Racing Team byl přejmenován na Talbot Racing Team. Další novinkou byla Solara, první model firmy, představený již s logem Talbot na mřížce chladiče (nicméně stále ještě s nápisem Simca na zádi). Urychleně byl dokončen projekt C9 (nástupce Chrysleru 1610/2 Litres) Talbot Tagora a také nová Matra Murena, která byla veřejnosti představena ještě v prosinci 1980. V té době klesl Talbotu podíl na francouzském trhu o dalších 6,5% a podobně se vedlo i Peugeotu a Citroenu, kde byl zaznamenán pokles z 18% na 15%, resp. 14,5% ze 16%. Naproti tomu Renault navýšil v roce 1980 podíl na francouzském trhu na 40%, jen typ R 5 představoval celých 16% nově registrovaných vozidel. Bylo rozhodnuto o sjednocení Automobiles Talbot a Automobiles Peugeot, Francois Perrin-Pelletier a ostatní členové dozorčí rady přešli pod vedení Peugeotu a firma Talbot tím ztratila veškerou nezávislost.
Zmíněná fúze měla však mnohem horší dopad než se čekalo. V roce 1979 zastupovalo společnost PSA přibližně 913 koncesionářů (425 prodejců Peugeotu a 488 zastoupení značky Talbot). Mnozí bývalí prodejci Simek však koncese zrušili a přešli k zahraničním značkám (často k japonským, které v té době zažívaly v Evropě velký nárůst prodejů). Na konci března 1981 už bylo koncesionářů pouze 760, z nichž 300 prodávalo jak Peugeoty tak Talboty a 460 pouze jednu značku (220 Peugeot a 240 Talbot). Automobily s Téčkem ve znaku byly pak doslova nesmyslně rozsévány mezi dealery Peugeotu, kteří o jejich prodej neměli zájem, zejména vzhledem k tomu, že vozy si vzájemně konkurovaly, nejvíc např. právě představená Tagora, stojící vedle moderněji designovaného Peugeotu 505 resp. osvědčené P 604.
Jediným příslibem lepší budoucnosti byl relativně slušný úspěch nově představené Samby, která sice vycházela z Peugeotu 104, ale nabízela prostornější a modernější interiér a velmi nízkou spotřebu 4,6 l/100km, což bylo méně, než deklaroval bestseller Renault 5. Na vylepšení image značky se podílely také víceré úspěchy Talbotu ve Formuli 1 a získání titulu mistra světa v rallye posádkou Guy Fréquelin a Jean Todt s vozem Talbot Sunbeam Lotus. Ovšem toto vítězství již Talbot nemohl přímo zužitkovat, neboť mezitím byla již během léta 1981 továrna v Linwoodu, produkující také Avengery, zavřena a o práci tak přišlo 5000 zaměstnanců. Koncem roku již prodejní síť Peugeot-Talbot neměla více než 663 koncesionářů, z čehož 486 reprezentovalo obě značky a 177 bylo "jednoznačkových". Tedy na 250 koncesionářů odešlo od PSA mezi lety 1979 a 1981, z toho 110 jich přešlo ke konkurenci a zbytek skončil s prodejem automobilů úplně. Taková ztráta prodejních míst se samozřejmě podepsala pod dalším poklesem prodejů ve Francii, kde koncem roku 1981 představovaly Talboty už pouhých 5% nově registrovaných vozidel.
Již počátkem roku 1982 se projevil úspěch Samby. Ostře sledovaná prodejní čísla začala stoupat spolu s výrobou, která se zase rozjížděla na vyšší obrátky, ze 450ks Samby denně v prosinci 81, přes 600 v únoru 82 až na 730ks denně v dubnu 82. V květnu téhož roku byla představena verze Cabrio, kterou designoval Pininfarina. Ale radost z obnovení nárůstu výroby neměla dlouhého trvání. V souvislosti s nástupem Francoise Mitteranda na post prezidenta republiky, proběhla Francií vlna stávek. Ty se nevyhnuly ani Renaultu, kde se stávkovalo v továrně ve Flyns, ani Citroenu v Aulnay Sous Bois. Bohužel nejmasivnější stávka dělníků sdružených v odborové organizaci CGT (Confédération Générale des Travailleurs) proběhla v Poissy (Talbot). Dne 2.června 1982 v 18:00 se u pásu č.20, v sekci III, kde se montovaly Samby, srotila malá skupinka revoltujících dělníků. Pás byl zastavena a postupně se rozrůstající dav postupoval továrnou. Dělníci očekávali od nové, levicově orientované, socialistické vlády podporu a rozhodli se stávkovat za vyšší mzdy, lepší pracovní podmínky a delší dovolenou. Stávka trvala 5 týdnů, během nichž se jednalo, ale také bojovalo, protože ne všichni dělníci automobilky se stávkou souhlasili a tak docházelo často k fyzickým potyčkám jednotlivých skupin. Nakonec byl nalezen kompromis mezi stávkujícími dělníky a vedením firmy a výroba byla obnovena. Pro Talbot ale odstávka znamenala ztrátu prodeje 65000 automobilů, potažmo ztrátu 65000 klientů, kteří přešli ke konkurenci.
Přes to všechno, za první pololetí roku 82, se podařilo zvýšit podíl na francouzském trhu na 6%, což představovalo nárůst o 24% oproti předešlému roku, čímž se Talbot stal nejrychleji rostoucí automobilkou ve Francii před Renaultem (+13%), Peugeotem (+2%) a Citroenem (který zaznamenal dokonce ztrátu o 4%). Na tomto úspěchu se podílel také Horizon, který byl nově vybaven velmi žádaným motorem 1,9 Diesel. Horší už byl fakt, že k poslednímu prosinci se dále snížil počet koncesionářů na 573 prodejních míst z nichž většina už prodávala jak Peugeoty, tak Talboty.
Rok 1983 ale přinesl pro Talbot další pohromu v podobě interní konkurence, Peugeotu 205, který se od svého nástupu na trh prodával tak, že koncesionáři doslova nestíhali prodávat ostatní modely. Ani představení Samby Rallye na tom nemohlo nic změnit a Samba jako taková se najednou ocitla na okraji zájmu zákazníků prodejen Peugeot-Talbot. Podobně tomu bylo i se Solarou, která neexistovala ve verzi Diesel. Peugeot se rozhodl okamžitě zastavit drahý sportovní program Matra-Ligier a tím bylo ukončeno budování sportovní image značky Talbot. Vzhledem k tomu, že u PSA nebyla nejmenší chuť finančně podporovat nový projekt Matry (budoucí Espace), která s ním následně uspěla u Renaultu, byla spolupráce s Matrou ukončena ke konci roku 83. Aby se zachovalo tempo výroby v Poissy, začaly se tam montovat Peugeoty 104 Z a nové P 205. Současně s tím Peugeot připravoval zavření některých filiálek Talbot. Slévárna v Bondy a továrna na výrobu mechanických dílu v La Rochelle byly prodány. Ale největší rána přišla 21.července 1983. Vedení Automobiles Peugeot ohlásilo záměr propustit 7371 dělníků. "To už je moc!" křičelo sdružení zaměstnanců. "Jakou hru to Peugeot hraje s námi a s Talbotem jako takovým?" Všechna odborová sdružení, včetně těch do té doby mírnějších, sdružených pod hlavičkou CSL (Confédération des Syndicats Libres), požadovala stávku za účelem ochrany dělníků a ochrany značky Talbot. Vedení Peugeot Automobiles začalo jednat s premiérem Pierrem Mauroy (Strana Socialistů), který přislíbil provedení průzkumu finanční situace firmy a následné nalezení řešení. Po čtyřech měsících však pouze vyslal signál ve smyslu, aby se s výpověděmi ještě počkalo. Odborové organizace CGT a CFDT (Confédération Francaise Démocratique du Travail) svolaly opět stávku a od 7.prosince blokovaly výrobní linky. Konečně 18.prosince vláda souhlasí s podporou pro 1905 zaměstnanců ve formě zajištění nové pracovní smlouvy v Poissy s lepšími podmínkami (školení, bonusy, převedení na jiná pracoviště, atd.). Obnovení výroby v Poissy je domluveno na 2.leden 1984. Zatímco CSL a CGT přijaly kompromis, CFDT opět svolala stávku a požadovala obnovení všech pracovních smluv. 31.prosince poslala vláda do Poissy ozbrojené složky, aby všichni stávkující, kteří továrnu blokovali, byli evakuováni. I přes všechny zmíněné potíže se stále ještě dařilo držet podíl na domácím trhu kolem 5% a celkem bylo v Poissy vyrobeno 185.795 automobilů.
Přesto, že měla být výroba v Poissy obnovena, militantní odboráři ze sdružení CFDT blokovali továrnu od počátku ledna 1984 znovu. Automobilka byla opět svědkem mnoha potyček mezi stávkujícími a těmi, kteří se stávkou nesouhlasili. Blokace probíhaly zejména na linkách, na kterých se měly montovat Samby, Solary a Horizony. Novináři a televizní reportéři přinášeli denně zprávy a obrázky zraněných dělníků i rozsáhlých poškození továrny, nezdráhali se dokonce oznamovat konec značky Talbot. 5.ledna nastupují do Poissy opět ozbrojené policejní složky, aby jakýmkoliv způsobem automobilku kompletně evakuovaly. O šest dní později se na opravených linkách znovu rozbíhá výroba Samby a postupně i dalších zbylých modelů Solara a Horizon. PSA začíná počítat ztráty… Firma přišla o prodej desítek tisíc automobilů, s tím souviselo i přerušení výroby v dodavatelských továrnách, celkem byla ztráta vyčíslena na 85 milionu FrF. Jakou image nyní měla značka Talbot? Na odpověď na tuto otázku nebylo třeba dlouho čekat, podíl na trhu klesl o 50% a celkem bylo vyrobeno pouhých 85121 automobilů. Rok 1984 byl skutečně tím nejčernějším v celé historii Poissy.
Rok 1985 se nesl v očekávání dokončení projektu C28 - nástupce Talbotu Horizon, ten byl stažen z výroby v červnu, aby udělal novince místo. Ovšem měsíc před oficiálním představením byl Talbot Arizona přejmenován na Peugeot 309 a teprve po té uveden na trh. Tím skončily veškeré naděje na znovuoživení výroby Talbotů v Poissy. Linky na výrobu Solary byly v červnu následujícího roku převezeny do Španělska a výroba Samby byla ukončena 30.června 1986."