Schumi...

[gombo]

viano:Mas z casti pravdu,ale jeho stav je zda sa momentalne nemenny a nemozu mat tlacovku denne a informovat o tom istom.Neake tlacovky s lekarmi uz boli,tesne potom ako sa to stalo a ak sa jeho stav zmeni,tak ju urobia znova.Aspon myslim.Co sa tyka rodiny,tak sa necudujem,ze nemaju naladu sa bavit s novinarmi.To je moj nazor.

[viano]

s novináři by se bavila ta jeho mluvčí, ne rodina, a pravidelná tiskovka je naprosto k věci, protože by právě nevznikal takovej prostor pro spekulace jak jsme toho svědky (teda svědky jsme ti co opravdu info o jeho zdravotním stavu hledáme, chodíme na zahraniční weby, diskuzní fora, apod.)

[Bertram]

Jako nezlob se na mě, ale udělat si pohřeb jenom pro nejbližší okruh vyvolených a neumožnit ostatním lidem, kolegům, kamarádům se s ním rozloučit, tím spíše, že jich měl tolik, to je prostě necitlivé a neslušné.

Chvílema to lehce přepaluješ,příteli.Jako věřící člověk bys měl vědět,že existují různé jiné formy,jak se rozloučit s někým,kdo Ti byl blízký...

[viano]

buď konkrétní

[AndréW115]

Viano: nemůžu si pomoct, ale buď ti došel fet a jsi na dojezdu anebo si začal sjíždět lajnu ze sušených hoven, jinak to není možný.

[Ladislav.Lapáček]

Re Kriskas my jsme se doma nikdy nebavili o tom,co a jak,když jeden z nás odejde,tohle přišlo rychle,táta se mi nelíbil,tak jsme ho protáhli špitálem a bylo jasno.Jako doktor jsem věděl,že je konečná,ale udělal jsem vše možné,co kdyby se to náhodou,snad zázrakem dalo zvrátit.Ale táta pohřeb měl,jen jsem ho nechal přetvořit do menší formy,tedy jeho popel jsme odvezli k moři a při západu slunce,poblíž pláže,kam se chodí opalovat nádherný nahatý holky jsme dali moři to,co bylo léta jeho.Na naprosto klidné vodě se udělal vír a sebral popel do hlubin.Chtěl jsem tátu potopit s jeho lodí,ale to nebylo možné,zákaz,ptal jsem se na to.Táta nesnášel obřadnosti a já vím,že byl spokojen,cítil jsem jeho přítomnost.No a se mnou to nebude jiné,půjdu za tátou na stejném místě až přijde můj čas,bez humbuku,plaček a smutečních hostů.Není třeba honosných pohřbů s účastí mnoha lidí,honosných hrobů.Mám jednu moudrost,co je napsána na velice skromném hrobu " Mrtev ten,kdo zapomenut je,ve vzpomínkách lidí však žije stále "
Ale uznávám,že jiní mohou mít jiný názor,já jsem jen napsal,jak to chápu a cítím já.
Moji blízcí,kteří odešli jsou ale stále se mnou,jsou jen jinde a věřím,že se s nimi jednou potkám.

[Bertram]

buď konkrétní

Například tichou modlitbou,vzpomínkou...Nebaví mě ponoukat Tě k přemýšlení,nejsi blbej,chlape.

[kriskas]

Ládo, ako som pisal, niekedy su otazky zbytocne a clovek za cely zivot poda odpovede bez kuska slova.
A pokial milujuca, truchliaca rodina ma pocit spravneho rozhodnutia, nema nikto pravo toto spominane, hodnotit.

[Kuba_Mates]

Ja se domnivam, ze pohreb by mel byt verejny a hojne navstevovany. Upirat kamaradum a znamym zemreleho rozlucku s nim mi prijde sobecke. Chapu Ladovy pohnutky a nevymezuji se proti nim, ale je uzitecne podivat se na to i z druhe strany. Smrt k zivotu patri a pohreb je jeho nezbytnou soucasti.

Pravo fanouska na informace neuznavam a neuplatnuji. Schumacheruv pripad nesleduji, o informace nestojim a teto diskuze se ucastnit nechci (byt do vlakna prispivam). Rozdil mezi kamaradem (vyse) a fanouskem je snad tak frapantni, ze se predem odmitam k takove souvislosti vyjadrovat.

[viano]

Já teda jeho pohnutky nechápu a proto je kritizuji. Ani pozůstalí si bohužel nemůžou dělat co se jim zrovna hodí. Tím spíš nechápu Ladislava, který tady tak rád mluví o etice a moudrosti. Jak etické je upřít blízkým jeho otce, aby se s ním mohli důstojně rozloučit? Je to výraz arogance a sobectví. Bohužel.

[AndréW115]

Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb s účastí jen v rodinném kruhu, je to jen a jen jejich věc. Nechápu, co je na tom arogantního a sobeckého. Úmrtí je pro nejbližší pozůstalé natolik emotivní věc, že se někteří tak rozhodnou. Ne z arogance nebo sobeckosti, ale z obavy, že by bolest, kterou si momentálně procházejí, nesli ve společnosti dalších (povětšinou pro ně cizích) lidí ještě hůř. A to nemluvím o tom, pokud to je výslovné přání zesnulého.

[Přemek Doležal]

Já říkám :......rozprašte mě po zahradě.
1. uděláte to v soukromí
2. vzpomenete si velice často
3. odpadne vám úprava pietního místa
A když se odstěhujete, nic se neděje. *thumbs up*

[Ladislav.Lapáček]

Re Viano Nikoli arogance či sobectví,ale veřejný pohřeb,na který by přišli mraky lidí bychom nezvládli psychicky,to nám bylo jasné všem a shodli jsme se na tom jednohlasně.Ale pak měl táta výročí,to byla trachtace,přišli všichni,tedy skoro,jedlo se a pilo,byly tam nádherný holky,co táta maloval i starý báby,co byly kdysi taky nádherný ženský,když je táta maloval,vzpomínalo se,hrála se muzika,co měl táta rád,padlo spousta vtipů na tátu,každý dal do placu něco,co s ním zažil.Jedna starší dáma mi přinesla fotku obrazu,táta ji maloval jako dámu v plesové róbě a jako akt a povídala,jak ji maloval a.........................,já rozdal tátovy poslední litografie,aby každý měl něco od něho a tohle už jsem ustál,i když někdy byly slzy na tváři a nestydím se za ně.Kdykoli jsem byl na moři,tak vždy půl láhve rumu pro tátu,druhou půlku pro Poseidona ( Neptuna),každá lahev vína,kterou otevřu,první doušek je věnován tátovi,dotýkám se jeho věcí,mám jeho obrazy,nosím bundu,co nosil jako partyzán,mám jeho dýmky,stejně jako mám maminčiny hrníčky,sestra i má paní nosí její prstýnky,dodnes mám šicí stroj po babičce,její košík na šití,její bibli,její růženec,dědečkovi dopisy z koncentráku,ti lidé jen přemístili své pozemské bytí a já věřím ,že jsou moji strážní andělé.Maminka stále něžně radí,táta přikyvuje,popřípadě dá pohlavek,babička povídá o dědovi,kterého,jsem nepoznal.Takto to cítím já,ale věř,že v okamžiku tátovi smrti a dní pozdějších jsem navíc neměl,byl jsem na konci,část světa se pro mě zhroutila,asi jsem " měkejš "

[kriskas]

To su pekne slova pane.

[viano]

André, to co píšeš je umělá, falešná konstrukce, nefunguje to tak. Je to právě naopak, pouze veřejné poslední rozloučení se zesnulým je úplná záležitost. Sobectví je v tom, že rodina řeší jenom sama sebe, svoje pocity a domněnky. Neohlíží se na ostatní, jejich přirozenou touhu a potřebu doprovodit zesnulého na jeho poslední cestě a být toho svědky. Má to duchovní i hmotnou stránku věci. Je to komplexní záležitost a v případě, že dojde k vynechání některého aspektu, nedochází k úplnosti. A to je samozřejmě špatně.